phone 608 151 540
Volejte v po-so: 8-19 hod

ZDARMA propojení na hypotečního specialistu

Propojení se specialistou

Hypotéka do 75 let věku realitou

Vydáno 27. 10. 2019

Bylo pouze otázkou času, kdy se ze vzácné výjimky stane standard. Na prodlužující se délku života reagují i úvěrové produkty, kdy hypotéky postupem času pomalu zvyšují tzv. maximální výstupní věk z původně 60 až na dnešních 75 let.

Neúprosná statistika

Děje se tak navzdory tomu, že aktuální politická garnitura stále drží maximální věk odchodu do starobního důchodu na 65 letech. S jistotou lze však očekávat, že tato hranice bude prolomena. V průběhu nadcházejících 10 – 15 let totiž dosáhne důchodového věku populačně nejsilnější generace tzv. Husákových dětí. A momentálně ji nemá kdo nahradit. Přitom dnešní padesátníci ve velkém stále spoléhají v oblasti zajištění svých příjmů v penzi především na dávky od státu v podobě starobního důchodu. Ten je financovaný tzv. průběžným systémem, kdy stávající důchody platí lidé v produktivním věku. Rozhodující je tedy poměr mezi pracujícími a důchodci. A ten se má výrazně zhoršit.

Pokud se neobjeví spíše nepravděpodobná řešení v podobě masové migrace pracovní síly či robotizace, je jediným řešením proti hrozbě zhroucení penzijního systému či výrazného snížení důchodů právě posunutí odchodu věku do penze. Banky v tomto směru působí již jako určitý předvoj, kdy u některých profesí (namátkově lékaři, učitelé či advokáti) předpokládají, že tito budou výdělečně činí i po 65 letech věku. Tento trend se postupně bude týkat čím dál více profesí.

Nový standard

V případě výstupu, tedy okamžiku splacení hypotéky, bývaly případy klientů starších 65 let posuzovány na výjimku. Nyní se věková hranice posouvá až do 75 let. Ruku v ruce s tím se prodlužuje i doba splácení hypotéky, a to z 30 let na 40. Zatím to může být spojeno ještě s omezením v podobě posuzování, kdy se na tyto případy při scoringu hledí jako na splatnost při 30 letech.

Avšak v případě, kdy je klientovi 35 let a méně a má zájem o co nejnižší možnou splátku, otevírají se mu tímto nové možnosti. Díky nižším splátkám tak nebude mít rodinný rozpočet tolik napnutý a nemusí odkládat založení rodiny či být nucen řídit se při hledání práce čistě jen výší nabízené mzdy. Samozřejmě je to spojeno i průvodními riziky delší doby splácení, jako je celkově vyšší částka zaplacená na úrocích či delší doba „nejistoty“ spojená se zástavním právem banky. Lze však předpokládat, že většině splácejících v budoucnu příjmy spíše porostou a podaří se jim tak při správném využití investičních produktů splatit hypotéku dříve.

Pro a proti nastavení na takto dlouhou dobu splácení úvěru, který se dá klasifikovat jako celoživotní, si již musí každá domácnost vyhodnotit dle svých individuálních cílů a možností. Je to však možnost, nad kterou stojí za to se minimálně zamyslet.

 

Autor: Vojtěch Hebnar