Volatilní vývoj na trhu úvěrů na bydlení pokračuje

V březnu poskytly banky a stavební spořitelny v Česku o pětinu vyšší objem i počet hypoték než v únoru. Částečně za tímto efektem stojí sezónnost, kdy první měsíce roku bývají z hlediska zájmu o úvěry nejslabší a právě březen bývá měsícem obratu. Důležitějším důvodem pak byl nejspíš efekt určitého předzásobení se úvěry, kdy se na smlouvy podepisované od 1. dubna již plně vztahují přísnější limity LTV a dále znovuzavedené ukazatele DTI a DSTI.

Sazby pod 4 % minulostí

Nové úvěry, kterých bylo o 1,3 tisíce více než v únoru, byly sjednány v objemu 25,4 mld. Kč. Naproti tomu refinancovaných úvěrů bylo 4,9 mld. Kč, což je obrovský propad oproti loňskému březnu, kdy byly objem refinancování dosáhl takřka 21 mld. Kč^[1].

Průměrná výše nového úvěru zůstává již několik měsíců na úrovni okolo 3,4 mil. Kč. Co však výrazně roste je výše úrokových sazeb. Z únorových 3,8 % p.a. se v březnu sjednaly úvěry s průměrným úrokem ve výši 4,1 % p.a. Je nutné zároveň dodat, že i tak jsou tato čísla zkreslená, jelikož ve statistikách za daný měsíc se běžně projevují nabídky sazeb i 3 měsíce staré. Reálné březnové sazby se tak ukáží až v dubnových, či spíše květnových výsledcích.

Náklady na splátky rostou

Průměrná výše úvěru sice neroste, neznamená to však, že by za něj lidé v průběhu času platili stejně. Razantní skoky v úrokových sazbách se totiž projevují právě na měsíčních splátkách. Při dvouprocentní roční výpůjční sazbě na 30 let tak splátka za průměrný úvěr ve výši 3,4 mil. Kč činí 12,6 tis. Kč, nyní při 4,1 % p.a. sazbě pak o 4 tis. Kč více a při v létě očekávaných 6 % p.a. bude činit splátka 20,5 tis. Kč. To je zvýšení nákladů na splátku úvěru o 8 tis. Kč, tedy z 12,6 na 20,5 tis. Kč, během pouhého jednoho roku^[2]. Při tom je půjčená částka stále stejná.

Právě o 6 % p.a. se nyní mluví jako o hranici, kde by se rychlý růst sazeb měl zastavit nebo alespoň výrazně zpomalit. Budoucí vývoj je však kvůli obrovskému množství rizikových faktorů velmi složité predikovat.

ČNB je odhodlaná při svém boji za zkrocení inflace ve zvyšování sazeb pokračovat. Do diskuze se ale dostávají i další možnosti, jako je např. skrze měnové intervence posílit kurz koruny a tím o něco zmírnit inflační tlaky plynoucí z dovozu^[3].

Obavy mezi členy bankovní rady ČNB také vzbuzovalo roztáčení mzdově-cenové spirály, kdy by dle přání bankéřů neměla mzdová vyjednávání současnou výši inflace přesahující 12 %  plně reflektovat. V tomto světle pak působí poněkud bizarně skutečnost, že v samotné ČNB byla v rámci kolektivní smlouvy sjednána indexace mezd a bonusů jejích zaměstnanců právě o roční míru inflace a dva procentní body k tomu^[4].

Autor: Vojtěch Hebnar

Zpět