Poplatek za předčasné splacení hypotéky bankám nedá spát

V letošním roce se s refinancováním úvěrů na bydlení doslova roztrhl pytel. A to pěkně naditý, za poslední měsíce se totiž objem předčasně splacených půjček dosáhl desítek miliard korun. Obecná úroveň finanční gramotnosti v Česku není valná, avšak co se týká hypotéky, tedy ve většině případů zdaleka největšího úvěru, který si tuzemské domácnosti vyřizují, si naopak řada lidí péči se studiem podmínek a srovnáním nabídek napříč trhem práci dá. Navíc rozdíl v úrokových sazbách je na měsíčních splátkách vidět hned další měsíc po změně podmínek, o motivaci je tedy postaráno.

Podmínky nahrávající refinancování

Co se aktuální situace týče, lidé se rozhodli využít sazeb vyklesaných postupně až pod dvě procenta a zároveň legislativně i regulatorně příznivých podmínek, které sankci za předčasné splacení úvěru stanovují pouze ve výši administrativních nákladů, tedy pár stovek korun.

Toto bylo umožněno jednak zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru z roku 2016, který náklady zastropoval a uzákonil podmínky, za nichž je možné úvěr splatil bez jakékoliv sankce. Druhou zásadní věcí je dva roky starý výklad ČNB týkající se uplatnitelných nákladů, které si právě v případě refinancování, tedy předčasného splacení úvěru z jiných zdrojů, nejčastěji jiným úvěrem, může původní úvěrující banka účtovat. Obě skutečnosti, které vyznívají výrazně ve prospěch spotřebitelů, leží bankám od počátku „v žaludku“.

Nelze se tak divit tomu, že se objevují iniciativy, které mají současný stav změnit. Co se týká výkladu ČNB, ta apel na změnu svého výkladu dlouhodobě odmítá. Banky jsou zároveň ve svém přístupu vesměs opatrné a otevřenému střetu s regulátorem, jehož dobrozdání ke své činnosti potřebují, se vyhýbají. Výjimku tvoří přístup Komerční banky, která po refinancujících klientech běžně požaduje i ušlý zisk v podobě úroků do termínu fixace, což mohou být i statisíce. Spotřebitelé si však tento přístup nenechávají líbit a řada případů už skončila u finančního arbitra. U toho je pak možné se dohodnout smírně, čehož banka nezřídka výměnou za nezveřejnění výstupu využívá.

Nyní pak leží v Poslanecké sněmovně novela samotného zákona o spotřebitelském úvěru. Jejím cílem je zavést jasně definovanou sankci za předčasné splacení úvěru v podobě rozdílu mezi sazbou splaceného úvěru a aktuální průměrnou sazbou na trhu, kterou by měla stanovovat ČNB. Maximálně by se však mělo jednat o 3 % z jistiny, tedy částky zbývající k doplacení. To však ve výsledku mohou být při neustále rostoucí průměrné výši hypotéky, respektive celkově cenách nemovitostí, i statisíce korun. Situace by se tak výrazně přiblížila tomu, jaké poměry panovaly před rokem 2016.

Vzhledem k tomu, o jak politicky citlivé téma se i s ohledem na všeobecné zdražování a zároveň načasování projednávání novely v předvolebním období, lze očekávat, že se do voleb již projednat nestihne a celý návrh tak padne tzv. „pod stůl“. Bude se pak čekat na nové složení Poslanecké sněmovny a názor partají na tuto problematiku. Jedno je však jisté – banky svůj boj o vyšší poplatky za předčasné splacení úvěru vzdát nehodlají.

Autor: Vojtěch Hebnar

Zpět